Banner

Zlínský

Pitínský pokračuje do Zlína

Ještě se nestihl utišit poprask po uvedení Kalibova zločinu ve Slováckém divadle a J. A. Pitínský přichází se svou další premiérou. V Městském divadle Zlín nastudoval Aischylovu slavnou trilogii Oresteia, o jejímž uvedení se vyjadřuje: „Antické hry jsou velmi plastické. Člověk hned vidí, za co jeho život stojí a že je malý. Jsou v nich krásní hrdinové, kteří musejí jednat pod mocnou knutou těžkých rozhodnutí a bývají proto často krutí.“ Inscenace hry, která vypráví o mýtickém rodu Átreovců, bude vědomým navázáním na úspěšnou Smrt Hippodamie, kterou ve Zlíně roku 2006 Pitínský ztvárnil. Premiéra Oresteii se uskuteční 28. dubna v 19 hodin.

Trilogie a každá jinak

Všechny díly trilogie Oresteia budou jedinečné jak díky třem různým překladům, tak díky třem různým hudebním pojetím. Pitínský po letech propojil Filharmonii Bohuslava Martinů, bez které se neobešel ani projekt Smrt Hippodamie, a navíc přizval tři hudební skladatele: Richarda Dvořáka, Petra Hromádku a Víta Zouhara. Každá část trilogie se má totiž odehrávat v odlišném hudebním stylu. „Hudba bude rozdělená do tří sfér: hudba mýtická, industriální a hudba řekněme moderně barokizující. A tak, jako nás inscenace provede od doby mýtů až k naší současnosti, udělá souběžně i hudba tento vývoj,“ doplnil Pitínský. Co se týče překladů, první díl trilogie Agamemnon zazní v překladu Václava Renče, druhý Oběť mrtvým v syrovém překladu Vladimíra Šrámka a třetí Laskavé bohyně v moderním současném překladu Petra Borkovce a Matyáše Havrdy. Těmto proměnám se přizpůsobují také kostýmy Evy Jiřikovské.

Scénografie a obsazení

V představení bude hrát důležitou roli neobvyklé pojetí scénografie Miloslava Fekara, která umožňuje hercům rozehrávat nejen prostor jeviště, ale i hlediště. Prostor má připomínat stará řecká divadla, jež byla stavěna ponejvíce do kruhu. K navození atmosféry, v níž mají herci diváky i za sebou, má přispět posazení několika diváků přímo na jeviště, odkud budou sledovat dění hry z bezprostřední blízkosti.

Pitinský si vzal pod svá křídla takřka kompletní soubor divadla, který v inscenaci účinkuje. V roli Oresta se představí Radovan Král, Agamemnónem bude Radoslav Šopík, Klytaimnéstrou Helena Čermáková (tutéž postavu si v jiném překladu zahrála nedávno v brněnském Divadle U stolu). Élektru hraje Kateřina Liďáková, Apollónem je Luděk Randár, Athénou Eva Daňková.

Režie: Jan Antonín Pitínský, Překlad: Václav Renč (Agamemnón), Vladimír Šrámek (Oběť na hrobě), Petr Borkovec, Matyáš Havrda (Laskavé bohyně), Scéna: Miloslav Fekar, Kostýmy: Eva Jiřikovská, Hudba: Richard Dvořák (prolog a epilog), Miroslav Černý (Agamemnón), Petr Hromádka (Oběť na hrobě), Vít Zouhar (Laskavé bohyně)

Premiéra 28. dubna v 19 hodin ve Velkém sále Městského divadla Zlín

Kdyby tisíc klarinetů ve SD

Ve Slováckém divadle se v sobotu 21. dubna odehrála další premiéra sezóny! Po Oskarovi a růžové paní a Kalibově zločinu vsadili v Uherském Hradišti na retro muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Uměleckého vedení se ujal režisér Igor Stránký a převedl na divadelní prkna tolik známý český filmový muzikál z roku 1964, který vypráví o proměně zbraní v hudební

nástroje a následné televizní estrádě. Nezapomenutelné jsou především hity divadla Semafor v podání hvězd, jakými byli Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Hana Hegerová a další. „Když se na film díváte, musíte si říct, že při natáčení vládla neuvěřitelná atmosféra. A právě takovou cítím i u nás v divadle. Myslím, že to může být velká deviza celého muzikálu – vidět, jak drží pohromadě celá naše herecká parta,“ domnívá se režisér Igor Stránský.

V divadelní inscenaci nezazněly pouze písničky z filmu, byly navíc doplněny o téměř dvě desítky dalších semaforských hitů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. „Obstáli jsme, když jsme uváděli Šakalí léta, Adéla ještě nevečeřela, Sugar, proč bychom se měli bát teď?“ říká s úsměvem Tomáš Šulaj a raduje se i z podpory hvězd filmové podoby muzikálu, ať jde o autora Jiřího Suchého, Evu Pilarovou, Pavlínu Filipovskou, ale i Hanu Hegerovou a Karla Gotta. Za povšimnutí stojí celý realizační tým inscenace, ve kterém můžeme najít osobnosti jako výtvarnici Evu Jiřikovskou, muzikanta Josef Fojtu nebo choreograf Jan Bursu známého například ze spolupráce s Jiřím Kornem. „Byl bych rád, kdyby i tentokrát měli diváci ten pocit, jaký často zmiňují – že by nejraději vyskočili na jeviště a zpívali s herci,“ přeje si režisér.

V hlavních rolích muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, se objevily špičky slováckého souboru. Držitel Ceny Thálie v oboru muzikál Tomáš Šulaj, absolvent muzikálového herectví na brněnské JAMU, Petr Čagánek, Anna Pospíchalová a další.

 

Premiéra se uskutečnila 21. dubna v 19 hodin ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti

 

Režie: Igor Stránský Výprava: Eva Jiřikovská Choreografie: Aneta Michalčíková j. h.,
Jan Bursa j. h.
Pohybová spolupráce: Pavel Majkus Hudební úprava, instrumentace: Karel Cón Hudební nastudování: Josef Fojta Asistentka režie, asistentka hudebního nastudování: Pavlína Hejcmanová Dramaturgie: Libor Vodička

Zlín předběhne Národní divadlo

 

Pondělí 12. března bude patřit Městskému divadlo Zlín a jeho Dílně 9472. V české premiéře uvede hru o slavném malíři Vincentu van Goghovi Ohlušující pach bílé, kterou připravuje na květen 2013 také Národní divadlo. Titul současného italského dramatika Stefana Massiniho se bude hrát pouze jednou v rámci cyklu Zlínské kroky do Evropy, který se tentokrát koná ve spolupráci s Italským kulturním institutem Praha (IIC).

Inscenované čtení hry Ohlušující pach bílé se odehrává koncem 19. století v ústavu pro duševně choré, kde pobývá nizozemský malíř a kreslíř Vincent van Gogh (Zdeněk Lambor). Společnost mu tam dělá nepříjemný psychiatr Vernon-Lazar spolu s jeho ošetřovateli, který trýzní už tak jeho nahlodané duševní zdraví. Malíři se mezi bílými zdmi nežije příliš dobře a nepřeje si nic jiného, než se od nich dostat co nejdále. Roku 1889 za ním přijíždí jeho bratr Theo, který je pro něho poslední záchranou. Jak se ale později ukáže, byl po celý čas jen iluzí Vincentovy mysli. A poté, co ještě Vincent dramaticky napadne svého doktora, přichází na řadu jediná možnost jak ho uzdravit. Léčba hypnózou. Tento velmi chytře vystavěný příběh dokázal oslovit nejen zlínské a pražské divadlo, navíc za něho autor Stefano Massini dostal roku 2005 cenu Premio Pier Vittorio Tondelli.

Hosty premiérového představení bude v Divadle Zlín významný italský diplomat Dr. Paolo Sabbatini, který v současné době stojí v čele Italského kulturního institutu v Praze a má za sebou působení v diplomatických službách v UNESCO a OSN. Další hostem bude překladatelka a romanistka Tereza Sieglová, jenž seznámí návštěvníky se současným italským divadlem.

Divadlo si k programu večera navíc přichystalo ochutnávku národních specialit z obchůdku s italskými lahůdkami.

 

Překlad: Kateřina Bohadlová, Režie: Juraj Augustin, Dramaturgická spolupráce: Sabina Machačovám, Scéna a kostýmy: Eliška Konečná, Dramaturgická supervize: Vladimír Fekar

Premiéra 12. března v 19 hodin v Městském divadle Zlín v rámci Dílny 9472.

 

Foto: archiv Městského divadla Zlín

Zlínská romance

 

Křehký příběh prvních lásek a setkání s tajemstvím života a smrti začíná!

Na divadelní zpracování poémy Františka Hrubína Romance pro křídlovku se můžou těšit diváci hned první březnový víkend. V Městském divadle Zlín se jí ujal režisér Jakub Nvota. „Je to modelová hra o první lásce, o tom, jak se z chlapce stává muž a z dívky žena. Je to příběh lásky, která v sobě zároveň obsahuje i tragický konec, proto vlastně zůstane jako vzpomínka na celý život. Je to příběh, který v sobě nese odkazy na to, co zažil každý z nás. Každý má v sobě svoji romanci," rozvádí režisér. Zajímavostí bezesporu je, že v inscenaci zazní symbolicky živá hra na křídlovku, a to v podání představitele Viktora Radovana Krále.

Příběh Františkovy osudové lásky k Terině a fyzické vyzývavosti Tonky je retrospektivní vzpomínání na silný citový zážitek z doby dospívání. Odehrává se v roce 1930. Hlavní postava je v inscenaci ztvárněna třemi osobami (zobrazení minulosti, přítomnosti a budoucnosti). „I toto je příběh mladého člověka, přestože se setkává se sebou samým starším o třicet, padesát let, ale ty dvě jeho podoby v podstatě jen potvrzují, že to skutečné, to podstatné, co v životě zažil, je to, co zažil v té chvíli a co ho zformuje na zbytek života. Nejdůležitější je, že je to hra o dospívání, o prvních dotycích se smrtí, se sexualitou, s poezií," doplňuje režisér Nvota, který ve Zlíně zinscenoval již Dekameron, Sluhu dvou pánů, Splašené nůžky či nedávno uvedenou Kočičí hru.

Romance pro křídlovku v roce 1966 zfilmoval Otakar Vávra v hlavní roli s Jaromírem Hanzlíkem.

V roli nejmladšího Františka se představí hostující student z posledního ročníku JAMU Aleš Petráš.

Režie, libreto: Jakub Nvota, dramaturgie, libreto: Vladimír Fekar,scéna a kostýmy: Szillard Boráros, hudba: Andrej Kalinka.

Premiéra se koná v sobotu 3. 3. 2012 v 19:00 v Městském divadle Zlín.

Foto: www.divadlo.zlin.cz

Zlín a Kočičí hra

Motto: Věřím, že každý z nás nese v sobě svůj osud...

Kočičí hra maďarského dramatika Istvána Örkényho komicky a hořce prostřednictvím dvou stárnoucích sester líčí významné dějinné události 20. století. Poprvé byla ve Zlíně hrána v roce 1973. Premiérou 22. února v Dílně 9472 navazuje režisér Jakub Nvota na předchozí uvedení z března 2011 ve Velkém sále divadla. Zajímavostí bezpochyby je, že v současném hereckém obsazení se v inscenaci po devětatřiceti letech opět objeví herečky Eva Matalová a Jana Tomečková, tehdy v rolích mladých slečen, nyní v roli starších dam.

Sestry Erži a Gizela žijí odděleně, osamoceně, spíš v minulosti než v přítomnosti. „Kočičí hra je trošičku interpretací jedné zažloutlé fotografie z roku 1918 až 1919 a co se na ní stalo,“ prozrazuje dramaturg inscenace Vladimír Fekar. I přes vzdálenost, která sestry dělí, jsou spolu, píší si dopisy. Jedna žije v socialistickém Maďarsku, druhá v Německu. Režisér Jakub Nvota hodnotí Örkényho jako dramatika, který přesně a detailně zachytil specifika středoevropské oblasti.

„Hra se vyjadřuje k pocitům dvou generací, které zažily válku. Dnes může být vnímání té hry rozdělené na dva tábory: na ty, co to zažili a mají k tomu emotivní vztah a mohou to vnímat skrz vzpomínky nebo svoje konkrétní příběhy či příběhy svých rodičů, a na generaci, která to nezažila a bude se na to dívat jako na ukázku nějaké doby. Bude zajímavé testovat oba dva tyto názory," dodává režisér, pod jehož vedením se ve Zlíně hrály mj. inscenace Dekameron či Sluha dvou pánů.

Kočičí hra je známá nejen jako divadelní hra, ale i jako filmový scénář a román. Je přeložena do mnoha jazyků. Divácky je to hra oblíbená a úspěšná, dává prostor zkušenému ženskému herectví. Nejslavnější česká inscenace v Národním divadle v Praze v hlavní roli s Danou Medřickou dosáhla 403 repríz.

V roli Erži Orbánové se představí Milena Marcilisová, Gizelu ztvární Jana Tomečková.

Režie: Jakub Nvota, dramaturgie: Vladimír Fekar, scéna: Tomáš Rusín, kostýmy: Zuzana Štefunková, hudba: Andrej Kalinka.

Premiéra 22. února 2012 v 19 hodin v Dílně 9472 v Městském divadle Zlín.

Foto: www.divadlo.zlin.cz

Přidejte se

Poslední komentáře

  • Zázrak Don Juan
    Dobrý deň, pani Lexová. Chcela by som poukázať, že...
    23.04.12 11:41
  • Zázrak Don Juan
    To, že navštevujete nejvíce právě MDO samozřejmě c...
    21.04.12 14:18
  • Zázrak Don Juan
    Dobrý den paní Lexová, bohužel máte v lecčem pravd...
    20.04.12 19:56
  • Zázrak Don Juan
    To, jaký je stav ve Zlíně nebo Opavě nikdo nepopír...
    20.04.12 15:26
  • Zázrak Don Juan
    Přesvědčuje mě o tom ona programová zaujatost a ne...
    20.04.12 13:32