Zpět na výpis článků

Zavařenina podle Čechovova receptu

V rámci 17. ročníku divadelního festivalu OST-RA-VAR se představila i ostravská Komorní scéna Aréna. Jedním z jejích čtyř „želízek v ohni“ byla inscenace hry ruské dramatičky a básnířky Ludmily Ulické – Ruská zavařenina. Ruská zavařenina je současnou ruskou hrou, jejíž děj je inspirován více jak sto let starými dramaty Antona Pavloviče Čechova. Již od začátku je divákovi jasné, že postavy i celá bezútěšná atmosféra života, ve kterém se vše rozpadá a člověk se stává pro společnost zbytečným, má silný předobraz v Čechovově tvorbě. Na přelomu 19. a 20. století popisoval Čechov úpadek ruské šlechty a předkládal všem obraz zbytečných lidí, kteří se nedokáží přizpůsobit nové době. Tento motiv silně rezonuje i v „arénovské“ inscenaci pod režijním vedením Ivana Rajmonta.

Andrej Ivanovič Lepechin (Marek Cisovský), vysloužilý profesor matematiky, žije v polorozpadlém domě společně se svou sestrou Natálií, jejími třemi dcerami a hospodyní. Natálie Ivanovna (Alena Sasínová-Polarczyk) je překladatelkou na volné noze. Je velmi vzdělaná, vládne hned několika jazyky, ale v duchu starých časů přepisuje texty na psacím stroji. Nejstarší dcera Varja (Tereza Dočkalová) je pambíčkářka, která je každodenním modlením natolik vyčerpaná, že na práci doma už nemá sílu. Nejmladší dcera Líza si pro změnu vydělává peníze jako „operátorka“ na sexlince. Nejvýraznějším strůjcem všeho chaosu je pak hospodyně Marjána (Dana Fialková), která neustále pobíhá sem a tam a nikdy nic nedodělá. Dříve rekreační sídlo, které je součástí osady stojící na místě původního višňového sadu, už má roky své největší slávy dávno za sebou. Nic nefunguje. Voda neteče, neustále se vypíná proud a kanalizace už také dosloužila.

Scéna nám umožňuje nahlédnout do omšelého dvoupatrového domu, jemuž dominuje hlavní obývací pokoj, který je doslova obložen knihami. V neuspořádané domácnosti, kde všem zůstávají dvířka skříní v ruce, a život otravuje vzedmuté prkno v podlaze, o které nelze nezakopnout, se už dá jen přežívat s očekáváním nějaké katastrofy. „Barák nám padá na hlavu, a všem je to fuk“, to je více než výstižný podtitul ostravské inscenace.

Stejně jako se rozpadá celý dům, tak se rozkládají i rodinné vztahy a snaha postav přizpůsobit se nové životní situaci, snaha změnit se a jít dál. Hořká komedie se jeví jako metafora dnešní doby. Podle autorky se dá pozorovat jistá podobnost v mentalitě dnešní ruské střední třídy a Čechovových postav. Proto je příběh ze soudobé ruské reality tolik intertextuálně provázán s dílem významného ruského dramatika.

Co se hereckých výkonů týče, tak nikdo výrazně nepřevyšuje ostatní. Soubor Arény je natolik sehraný, že vše běží jako na drátkách, nic nepřebývá. Komunikace mezi herci je výborná a vše plyne bez zádrhelů až do cíle.

Nakonec je rodina donucena vystěhovat se před dům a tam doslova bivakovat až do příjezdu stavbařů, kteří rodinné sídlo srovnají se zemí. Na místě celé osady bude stát Disneyland. Naprosto absurdní situace, ve které se všichni nachází, je komickou a odstrašující zároveň. Čechovovská poetika jako když vyšije.

Znalost Čechovova díla však není podmínkou k prožití kvalitního divadelního zážitku. Je to pouze bonus. Pokud nepůjdete (jako já) na představení s armádou divadelních kritiků, tak si ani nevšimnete, že jste prošvihli nějakou vtipnou hlášku odkazující k Višňovému sadu nebo Strýčku Váňovi. Inscenace stojí na humorných situacích, herecké komice a výborně přenesené atmosféře bezvýchodnosti a zmaru. To je dostupné všem divákům bez rozdílu. Komorní scéna Aréna opět zabodovala a dokazuje tak, že je jedním ze souborů, který stojí za diváckou pozornost.

 

Autor: Ludmila Ulická. Překlad: Naděžda Krejčová. Režie: Ivan Rajmont. Scéna: Martin Černý. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Hudba: Petr Kofroň.

Premiéra: 1. 6. 2013, 18:30. Psáno s reprízy: 29. 11. 2013, dopoledne.

 

Foto: http://www.divadloarena.cz