Východočeské divadlo Pardubice se rozhodlo na svém jevišti ukázat obraz korupce, manipulace, lži, arogance a mnoha jiných negativních postojů odkazujících k dnešní době a k mocenskému světu, zejména soudnictví. Učinilo tak prostřednictvím historické hry Heinricha von Kleista s názvem Rozbitý džbán. Dílo německého autora nemá na českých jevištích takového zastání jako jinde ve světě, třebaže režisér pardubické inscenace Vít Vencl v něm spatřuje dílo vysoce aktuální a to i přesto, že vzniklo před dvěma sty lety.
V jednom nizozemském maloměstě očekávají příjezd soudního rady Waltera, jenž na cestách kontroluje práci svých podřízených. A zrovna v tomto čase si přijde občanka Marta Rullová stěžovat, že ji někdo v noci rozbil džbán. Pro soudce Adama nastává třeskutý čas, musí případ vyšetřit takovým způsobem, aby se neprozradilo jméno skutečného viníka, kterým je právě on.
Tato stručně nastíněná fabule příběhu nezní zrovna interesantně, ovšem samotné dílo v sobě skrývá mnohé metafory a jinotaje, jež divák může při představení odhalit. Ze hry si tak může odnést mnohem více, než jen příběh o soudci, který se nespočtem výmluv a lží snaží obelstít okolí i sebe samého. Dosažení takového cíle je samozřejmě v rukou herců, zejména v rukou Zdenka Rumpíka v roli soudce Adama. Nicméně velice záleží i na režijním pojetí, aby se tato nadčasová hra stala divácky atraktivní. Bohužel však inscenace Víta Vencla nedosáhla kýženého výsledku. Režisér, který spolupracoval s Východočeským divadlem poprvé, se až přespříliš snažil vyjít vstříc žánrovému zařazení díla do komedie, nebo spíše satiry. Ve Venclově režii je kladen přehnaný důraz na groteskní prvky jednak v podobě hudby Tomáše Alferiho, která doprovází dynamické přesuny postav a změny mizanscény, a jednak neustálými pády Jana Musila. Jeho roli pod obraz opilého soudního strážce, který za celou hru nevyřkne slova, je vskutku těžké dešifrovat. Jistě zde slouží jako určitý znak, který by měl člověka nutit k vytvoření vlastního výkladu a tedy k hlubšímu pochopení, ale po určité době spíše než rozluštění dosáhneme pocitu otrávení z neustálého mlácení Musila o zem, což ovšem vykonávají i další postavy. Bohužel tak jen narušují divákovu snahu nalézt smysl tohoto aktu.
K pádům zmíněným figurám dopomáhá zejména na šikmině postavená scéna Michala Syrového, jež je po vizuální stránce vtipně řešená. Soudní místnost je totiž postavená vzhůru nohama. Postavy chodí po stropě a dokonce i dveře, které slouží pouze k dekoraci, scénograf umístil výše, paradoxně tedy blíže k podlaze. Velice rafinovaně vyznívá okno, za nímž vidíme i vzhůru nohama obrácené stíny těch, kteří vně místností procházejí. Polopatický, nicméně humorný fiktivní model „na hlavu“ obráceného soudního společenství.
Herecké ztvárnění Adama Zdeňkem Rumpíkem je rozporuplné. Rumpík v sobě nezapře komičnost svou mimikou i hlasovou intonací, jimiž, co do žánru, postavě správně dodává karikaturní nádech. Jenže spíše než jako arogantního a autoritativního soudce vnímáme Adama, zejména v promluvách k Evě (Petra Tenorová), jako blahosklonného a trochu pomateného strýčka, s nímž by ale rozhodně neměly zůstávat o samotě žádné děti. Také lze vytknout až přílišná průhlednost a nápadnost jeho výmluv, kterými se snaží skrýt svou vlastní vinu, způsobená chvílemi až patetickým přednesem.
Rozbitý džbán Východočeského divadla sice trvá pouze jednu hodinu a čtyřicet minut a odehrává se bez přestávky, nicméně mu chybí spád, takže se zdá ještě delší. Člověku je sice od začátku jasné, kdo za celým problémem rozbitého džbánu a zároveň zneuctěním dívky Evy stojí, ale zajímá ho aspoň průběh vyšetřování. To je však neustálé narušováno naprosto zbytečným třískáním dveřmi, židlemi a dalšími předměty a v neposlední řadě již zmíněným padáním na zem. Příliš hřmotné symbolizování chaosu však diváka ochuzuje o vnímání všech významů příběhu.
Východočeské divadlo Pardubice – Heinrich von Kleist: Rozbitý džbán. Režie: Vít Vencl. Překlad: Jindřich Pokorný. Dramaturgie: Zdeněk Janál. Scéna: Michal Syrový. Kostýmy: Dan Hávová. Hudba: Tomáš Alferi.
Premiéra: 15. února a 16. února 2014 ve Východočeské divadle v Pardubicích v 19:00 hodin. Recenze psána z náhradního představení 21. února 2014.
Foto: Jan Faukner
