Zpět na výpis článků

Maďarské rytmy Olomouci svědčí

Nejznámějším dílem maďarského skladatele Emmericha Kálmána je opereta Čardášová princezna. Toto klasické dílo bylo v olomouckém Moravském divadle inscenováno mnohokrát a vždy sklidilo zasloužený úspěch. Poněkud v pozadí tak stojí další Kálmánova opereta Hraběnka Marica, příběh, z něhož dýchá atmosféra rakousko-uherské monarchie a jejích nejzářivějších dob. Naposledy ji olomoucké divadlo uvedlo v roce 1999. Nyní se Marica do Moravského divadla vrací, tentokrát v režii zkušené Dagmar Hlubkové, která se na olomoucké scéně pomalu „zabydluje“.

Kvalitní herecké obsazení

Z hereckého a pěveckého hlediska je poněkud nejednoznačným prvkem sama představitelka Marici Elena Gazdíková. Na roli se typově velice hodí a ohnivé rytmy jí sluší. Jakkoli je však vizuálně rozkošná, nic nepopře fakt, že olomoucká scéna dlouhodobě trpí tím, že nemá primadonu, a Gazdíková už ve svém věku role mladých dívek uzpívat nemůže. Pravým opakem je v tomto smyslu Ondřej Koplík v roli hraběte Tassila. Nejen že se na něj hezky dívá, ale své roli dodává velký pěvecký i citový potenciál. Kromě toho diváky potěší v operetě ne tak častý fakt, že mu jde rozumět každé slovo. Komický faktor v operetě zastupují Lucie Kordová jako Tassilova sestra Líza a Zděnka Mollíková v roli Kněžny. Obě zpěvačky vystihují tu pravou míru humoru, aniž by sklouzly do trapné parodie. Příjemným překvapením je i Milan Vlček v roli barona Kolomána Zsupána. Z menších rolí je pak třeba zmínit Radka Leszczynského jako Tassilova přítele Štěpána.

I scénograf Jaroslav Milfajt už je součástí kmenového týmu Moravského divadla, nicméně v Hraběnce Marice překvapil. Ve shodě s lehkým tónem operety rezignoval na obvyklou bombastickou výpravu a na scénu přenesl jen několik světle zelených panelů a dobový nábytek. Nepřezdobené jeviště evidentně vyhovuje i hercům; na střed orientované schodiště pak velmi dobře poslouží i při děkovačce.

Ve znamení monarchie

Kostýmy Tomáše Kypty jsou pak typickým ztělesněním habsburského Uherska. Marica coby bohatá šlechtična střídá jednu třpytivou róbu za druhou a dokonce ani rezavá paruka nepůsobí na plavovlasé Gazdíkové nepřirozeně. V kontrastu s ní je prostý kostým Tassila. Ten zdůrazňuje jeho roli správce na Maricině panství a zároveň prostou laskavost. Naivita jeho sestry Lízy je dobře reprezentována lehkými minišaty. I kostýmy ostatních postav odpovídají dobové atmosféře – v tomto ohledu je třeba zmínit mimo jiné všudypřítomné cikány.

Kálmánova Hraběnka Marica samozřejmě není zvlášť hlubokým dílem a má za úkol především pobavit. Moravské divadlo v ní nasadilo víceméně komerční titul, který má především přitáhnout diváky a vyhovět vkusu všech. Inscenace však rozhodně není odbytá. Režisérka Hlubková je svou detailní prací pověstná a na jeviště přenesla atmosféru zlatých let monarchie. Hraběnka Marica v podání Moravského divadla potěší kvalitním režijním a hereckým zpracováním i ohnivými rytmy.

 

Moravské divadlo OlomoucHraběnka Marica. Režie: Dagmar Hlubková. Hudební nastudování: Petr Šumník. Choreografie: Robert Balogh. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Tomáš Kypta.

Premiéry 17. a 18. dubna 2015, recenze z reprízy 27. dubna 2015.