Report - Report

Středa, 02 Listopad 2011 22:55

Napsal uživatel Eva Zavřelová

Divadlo Tramtárie uvádí nový cyklus Studio DT. Projekt vznikl s ušlechtilým cílem, dát prostor nastupující generaci umělců a přitáhnout do Tramtárie náročnější publikum. Neomezuje se jen na divadelní projekty, ale dává prostor i jiným druhům umění například radioartu a videoartu. Vždy jednou měsíčně se tak můžeme těšit na komponovaný večer nezávislé tvorby mladé generace. Těžištěm má být současná dramatika, ať už v nazkoušení herců Tramtárie nebo hostujících studentských souborů. První „zajížděcí“ díl proběhl v září a diváci mohli vidět dvě filmové projekce a poslechnout kratší rozhlasovou hru. Druhý, říjnový, díl byl už více divadelní a nabídl scénické čtení, současnou tragikomedii a krom toho videoprojekci a radioart.

Celý večer zahájil poslech velmi zdařilého radioartového projektu Řeknu vám co vidím… audiovizuálního performera Stanislava Abraháma. Jedná se vlastně o zvukové zachycení každodenního života v ulicích Prahy, komentované sportovními reportéry. Autor, tak chtěl vyzdvihnout problém nadměrné medializace informací, které není důvod uveřejňovat, zejména v sítích jako Youtube nebo Facebook, kde se každý může stát autorem a publikovat cokoli ho napadne, bez ohledu na hodnotu sdělení.

Následovalo scénické čtení, dle programu oživené herci z Tramtárie. Výsledný tvar byl však vzhledem k možnostem textu natolik rozpracovaný, že by se dal nazývat inscenací možná více než inscenace divadla KočéBR ve druhé polovině večera (o ní níže). Autorem textu je umělecký šéf Komedie David Jařab a Žižkov spadá do jeho cyklu her zasazených do určité části hlavního města ( předcházela Vodičkova – Lazarská a následovalo Karlovo náměstí). Jařab tak chtěl dosáhnout větší autenticity a už názvem u diváka vyvolat nějakou asociaci či představu místa. Je otázkou, nakolik mají i mimopražští představu o atmosféře jednotlivých částí Prahy, v začátku představení je ale expozice naštěstí rychlá.

Herci před námi rozehrávají útržky dialogů a dozvídáme se, kdo to s kým táhne, kdo jim to závidí a koho proti komu popichuje a podobně. Společnou mají všichni tihle mladí outsideři ve značkovém oblečení hlavně neschopnost pohnout se z místa a něco se svým zpackaným životem udělat. Každodenní rutinu nabourá až příjezd žižkovského rodáka, který léta strávil v emigraci. Teď se vrací zpátky do vlasti a na všechny strany září optimismem a hlavně je BOHATÝ. A to se člověku vždycky nemusí vyplatit. Celý jevištní tvar je vlastně montáží dialogů postav, za jejichž zády běží na plátně experimentální videoprojekce vytvořená Petrem Šprinclem. Odosobněné záběry betonových staveb se prolínaji s jednotlivými slovy vyjadřujícími motivaci postav. Herci Tramtárie v režii Matyáše Dlaba se s textem, který nenabízí zas tak široké možnosti inscenování, poprali velice slušně.

Petr Šprincl je i autorem videoprojekce 99, která uzavřela první půli večera. Hokejista bloudí opuštěným stadionem obklopeným ropnými poli. Autor si dle svých slov vyřešil videem osobní problém, pro mě jako diváka zůstalo video nečitelné.

Poslední částí komponovaného večera byla inscenace podle textu tramtárijského režiséra a dramaturga Matyáše Dlaba Ještěr, kterou zpracovalo brněnské studentské divadlo KočéBR. Jak již bylo zmíněno výše, inscenace je v mnohých ohledech spíše scénickým čtením. Scéna je tvořena trojdílnou matrací a dekou, v níž sedí zachumlaný hlasatel nového lepšího bytí Ivo Aštar Benda, inspirovaný skutečnou postavou vůdce sekty Vesmírných lidí Iva A. Bendy. Hra má celkem jednoduchou zápletku. Ivo se pomocí bludů o ještěrech z pekel a andělech, kteří přijdou vyvolené spasit, snaží zmanipulovat svoji sousedku, dobromyslné děvče Magdu, aby se před ním svlékla. Ve velké části inscenace Ivo prostě sedí na matraci a Magda postává okolo. Když se v textu objeví akčnější pasáž, často je jenom odrecitována. Dlabův text by chtěl dle oficiálního textu na stránkách Tramtárie reflektovat problematiku různých pochybných sekt a esoterických sdružení. Na to se ale tématu nevěnuje moc do hloubky, upozorňuje jen na to nejkřiklavější, co se o sektách dávno ví – snadnou manipulaci labilnějších osob. Ani komický potenciál naprosto absurdních Bendových konstruktů o ještěrech vesmírné flotily autor příliš nevyužil, navzdory tomu se ale jedná o poměrně zábavně strávených 45 minut.

Listopadový díl cyklu Studia DT se bude točit hlavně kolem osobnosti mladého scénografa a dramatika Egona Tobiáše, který přijal pozvání i jako host. V premiéře diváci uvidí průřez Tobiášovými texty s názvem Oheň básníků/Koláž a také inscenaci Tobiášova textu Juarés. Za tuto hru získal autor třetí místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka a v Divadle Tramtárie ho budeme mít tedy možnost uvidět už 29. listopadu.

Report - Report

Čtvrtek, 30 Červen 2011 20:56

Napsal uživatel Iva Hronešová

„Miluju tě, přijímám tě, prosím tě odpusť mi, omlouvám se, děkuji.“

Dámy a pánové, končíme. Divadelního šílenství bylo pro letošek dost, ale bude se mi stýskat. Vlastně den devátý je dnem předposledním, ve čtvrtek večer je stále ještě na programu poslední z řady inscenací - Komunismus Divadla Aréna Bratislava. Ovšem už beze mě. Děkuji vám za přízeň, toto je poslední zápis do mého deníku.

Report - Report

Středa, 29 Červen 2011 21:38

Napsal uživatel Iva Hronešová

Po slabší neděli se program opět vrátil do svých kolejí. Nastalo dokonce první dilema, kam se vydat – divadlo Disk, Jesličky nebo koncert domácí souboru Klicperova divadla? Den osmý.

Dnešek proběhl tak trochu ve znamení DAMU. Ve studiu Divadla Drak dnes proběhlo Joke Killers dua Skutr a Adély Laštovské Stodolové. Projekt, který reprezentoval Českou republiku na Expu 2010. Dohromady pět postav, dvě ženy a tři muži. Adéla Laštovková Stodolová, Zuzana Stavná, Andrej Polák, Petr Vančura a Petr Vršek. Všichni v excentrických kostýmech s klaunským červeným nosem a oprátkou kolem krku. Hraje se o oslavě vánočních svátků, ale rozhodně bez idylky. Téměř holá scéna využívá k rozčlenění prostoru hlavně světelných změn. Pouze v zadním plánu je vytvořen venkovní prostor pomocí několika stromků a hlavně sněhové vánice. Doplněno hudbou Petra Kalába. No, koledy to zrovna nejsou a proč taky. Pokud jsem řekla, že jde o inscenaci pojednávající o Vánocích, rozhodně jsem neměla na mysli klasickou činohru. Všechno probíhá v náznacích spojených pomocí asociací. Využití stylizovaných pohybů tentokrát doplňuje i stylizovaná mluva. Některé z postav charakterizuje užívání stejného slova. Navíc všechny vlastní určitou rekvizitu, vánoční dárek, skrze kterou vyjadřují svoje frustrace. Trochu děsivé, co všechno zmůže jedna plastová panenka.

Report - Report

Úterý, 28 Červen 2011 19:35

Napsal uživatel Iva Hronešová

Konečně nastává to správné festivalové počasí. Slunce hřeje, večery jsou příjemně vlažné. Pokud jste se doposud nepřijeli podívat, teď je na to ten správný čas. Únava opět opadává. Open stan pořád duní nocí, piva, samozřejmě i vína, a dalších pochutin je pořád dost. Navíc nikdy nevíte, koho můžete potkat…a hvězdami se to tu jen hemží.

Dnešní den byl pravděpodobně odpočinkovým ze strany organizátorů, a tak open airový program neodolatelnými tituly zrovna nepřekypoval. Následkem toho jsem zhlédla pouze dvě představení. Ženitbu DS Symposion – skupina Mobidik a Stand‘artní kabaret divadla VOSTO5.