Zpět na výpis článků

Divadlo evropských regionů 2014 – Den první a druhý

V Hradci Králové byl v sobotu 21. června opět zahájen tradiční festival Divadlo evropských regionů. Na hlavní scéně odehráli herci brněnského Divadla Husa na provázku Amadea (tj. Milovaný Bohem) v režii Vladimíra Morávka, poté si návštěvníci mohli zatančit před divadlem, kde měla koncert skupina Mastix složená z herců Klicperova divadla. Atmosféru nezkazilo ani nepříliš teplé počasí. Naštěstí nepršelo, takže si všichni radostně užívali známých rytmů.

Druhý festivalový den (neděle 22. června) také přinesl velice rozmanitý program. Ve studiu Divadla Drak se dopoledne představilo Naivní divadlo Liberec s inscenací O beránkovi, který spadl z nebe. Na stejném místě se pak od 19.30 uskutečnilo představení hereckých škol z Prahy, Wroclawy a Bratislavy – Škola labertniství. Do „Draka“ od 17 hodin zavítalo Divadlo VOSTO5 z Prahy s inscenací Slzy ošlehaných mužů a v šapitó na stejném místě se ve 21 hodin představil Cirk La Putyka se svým projektem DOLLS.

A konečně od 20 hodin započalo na hlavní scéně Klicperova divadla představení hry Christophera Hamptona s názvem Úplné zatmění, které přivezlo Městské divadlo Mladá Boleslav. Inscenaci nesoucí v sobě silný příběh francouzských básníků Rimbauda a Verlaina režíroval Pavel Khek. Petr Mikeska obdržel za roli Paula Verlaina cenu Thálie 2013. Přestože si cenu dle výkonu bezesporu zasluhuje, Matouš Ruml v roli bezostyšného Arthura Rimbauda není pozadu. Inscenace se jako celek velice vydařila. Pavel Khek hru nápaditě zrežíroval, takže mimo samotného příběhu zaujala i scéna Michala Syrového, kterou tvořil tmavý zrcadlový prostor, jenž Petr Mikeska po celou dobu neopustil. Přípomínalo mi to nějakou arénu, zpovědnici, soud, ve které postava Verlaina řeší svůj složitý rozervaný příběh. A nad zrcadlovými stěnami občas stály ostatní postavy v roli soudců. Příběh vytvořil báseň, z níž čišela rozkolísanost a zoufalost ústící v beznaděj a smrt. Hudba Vladimíra Nejedlého složená z klavírních a harmonikových melodií odkazuje k Francii, a konkrétně k Paříži. Dolaďuje tak atmosféru a náladu silného, i když smutného příběhu dvou prokletých básníků opřenou o ještě silnější herecké výkony hlavních protagonistů.

 

Foto: Petr Veselý