Ve dnech 21. – 23. 4 2016 se v Šumperku uskutečnil 21. ročník festivalu Miloše Movnara. Na přehlídce mohou diváci během tří dní každoročně zhlédnout všechny inscenace končící sezony (vyjma pohádek). Festival má tedy formu jakési rekapitulace a inscenace zhodnotí divácká, studentská a odborná porota, jejíž rozhodnutí je vyhlášeno bezprostředně po posledním představení malého festivalu. Každá porota vyhlašuje nejlepší mužský a ženský herecký výkon, nejlepší inscenaci sezony a studentská porota navíc vybírá nejlepší „štěk“.
Letošní ročník nabídl poměrně pestrý dramaturgický průřez. Přehlídka byla zahájena netradičně pojatým Snem noci svatojánské, který upravila a režírovala Simona Nyitrayová. Slovenská režisérka pracovala s překladem Martina Hilského a děj zasadila na pláž u moře, kde se odehrávají první letní lásky, čímž se chtěla přiblížit mladému publiku. Vít Pištěcký v roli Puka byl oceněn studentskou i diváckou porotou za „nejlepší mužský herecký výkon“.
Jako večerní představení bylo uvedeno Léto v Laponsku Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše v režii Petra Mančala. Ne příliš často inscenovaná, přesto jedinečná hra z roku 2005 měla premiéru na začátku dubna a nyní byla oceněna odbornou i studentskou porotou jako nejlepší inscenace sezony. Současně byl jako „nejlepší mužský herecký výkon“ odbornou porotou vybrán Jan Kroneisl za roli Leoše a Olga Kaštická získala ocenění „nejlepší ženský herecký výkon“. Kaštická zaujala i porotu studentskou, a to v konverzační komedii Antonína Procházky S tvojí dcerou ne, kterou režíroval Jozef Czernecki.
Diváci se nejvíce bavili při představení inscenace hry
D´Artagnan, kterou v roce 1988 napsali Jean-Loup Dabadie a Jérôme Savary. Na českých scénách často uváděnou hru přeložil Jiří Žák a pro režiséra Petra Veselého to bylo již třetí setkání s tímto dílem. Hru dříve inscenoval ve Zlíně a v Opavě. U divácké poroty se jednalo o nejlepší inscenaci sezony. Naproti tomu s malým diváckým ohlasem se setkala inscenace Naše městečko amerického dramatika Thorntona Wildera v překladu Martina Hilského, kterou v Šumperku režíroval Zdeněk Černín. Po čtyřech měsících od premiéry se jednalo o poslední představení. Přesto si Karolína Hýsková odnesla od divácké poroty cenu za roli Emílie, samotná inscenace byla předmětem mnohých debat a v hlasování se umisťovala často těsně za vítězi.
Díky festivalu mohlo opět Divadlo Šumperk získat tolik opomíjenou zpětnou vazbu jak od profesionálů, od studentů teatrologie a studentů středních škol, tak i od diváků. Zejména ze strany odborné a studentské poroty se jednalo o nezávislý a nezatížený pohled zvenčí, který může mnohdy nabídnout zcela jiný názor než jaký mají pravidelní diváci šumperské scény.
Foto: Petr Veselý
