Zpět na výpis článků

Není třeba jít pasivnímu divákovi naproti ve sto procentech inscenací

Na Festivalu Miloše Movnara se sešlo několik porot – divácká, studentská a profesionální. V té poslední zasedali Michal Sopuch, umělecký šéf brněnské Polárky, operní a operetní režisérka Dagmar Hlubková a třetici porotců uzavíral umělecký vedoucí Divadla Tramtarie Vladislav Kracík. Právě s ním jsme po závěrečném vyhodnocení Festivalu Miloše Movnara rozmlouvali o jednotlivých inscenacích i o celkovém dramaturgickém plánu Divadla Šumperk.

Odborná porota letos ocenila inscenaci Léto v Laponsku, z jakého důvodu?

Tak to je jednoduché. Z toho důvodu, že je to inscenace, která kvalitativně převyšuje ty ostatní. Tuhle inscenaci zdobí to, že je nesmírně kompaktní ve všech inscenačních složkách, je v ní patrná pevná a důsledná režie a velmi kompaktní jsou i herecké výkony. Dominuje úsporné jevištní gesto, které je zároveň nesmírně autentické, přirozené a působivé. A také určitě oceňujeme dramaturgický výběr, protože si myslím, že současná česká dramatika se na měšťanských ansámblových scénách nehraje úplně často a zejména ne hry tohoto typu. Není to žádná lehká konverzační komedie, takže jsme rádi, že se hraje, a tak jak je udělána tady, tak může oslovit široké divácké spektrum, aniž by to nějak snižovalo kvalitu původního textu, což je ideální dramaturgický tah.

Váhali jste výrazně v nějaké kategorii?

Ano, váhali jsme, protože Léto v Laponsku se nám zamlouvalo natolik, že bychom dali cenu za herecký výkon všem, kteří v inscenaci hráli a spíše jsme dumali nad tím, jestli máme udělit cenu za konkrétní herecký výkon v konkrétní inscenaci, anebo ho dát komplexně za všechny výkony herce v rámci celé sezóny.

Můžete zhodnotit celkovou dramaturgii této sezóny?

Dramaturgie tady je v podstatě standardní, adekvátní k ostatním měšťanským scénám jak na Moravě, tak v Čechách. Je tady převaha komedií, což je asi pochopitelné zejména vzhledem k velikosti města, ve kterém se divadlo nachází, ale zároveň je tady určitý pokus trochu diváka „potrápit“ náročnějšími tituly. A myslím si, že tohle je správná cesta. Nemá smysl v Šumperku uvádět nějakou pokročilou současnou světovou dramatiku nebo nějakou velkou alternativu, takže takový inteligentní střední proud ve smyslu někde mezi náročností a zábavností je zde na místě. Najít nějaký ten střed je magie dramaturga a musím říct, že v tomto směru jsem s přehlídkou spokojen.

Co si myslíte o tom, že Naše městečko bylo tak rychle staženo z repertoáru?

Já si myslím, že je to asi přirozená věc. Každý titul má určitý divácký potenciál. Hraje se tady D´Artagnan aneb Tři mušketýři, což je hra, která je jednoznačně nastudována proto, že je její divácký potenciál obrovský. A zároveň jsou inscenace, kde je předem jasné, že ten potenciál takový nebude. A potom se občas stane takový ten divadelní zázrak, že se ty kolonky trochu překryjí. Osobně se domnívám, že se to stane právě u Léta v Laponsku. Jak jsem zaslechl, tak je hra diváky oblíbená, což je známka toho, že když je inscenace dobrá a povedená, tak dokáže oslovit mnohem širší skupinu, než se původně plánovalo.

Jestli ten hlavní rozdíl mezi přijetím Léta v LaponskuNašeho městečka není v tom, že Léto v Laponsku má výraznější komickou složku.

To je otázka nějakého vážení, inscenačního principu. Městečko má taky výraznou komickou složku. Podle mého názoru je v tomto stěžejní to, že Městečko je pro „obyčejného“ diváka těžší klíčovat. Co se úspěšnosti jednotlivých her týče, tak je to vždycky trošku alchymie a nedá se úplně odhadnout a vypočítat, proč něco funguje a něco jiného ne.

Naše městečko se hrálo čtyři měsíce. Myslíte si, že by divadlo mělo divákovi ustupovat takhle rychle?

Myslím si, že není třeba, pokud to není nezbytně nutné z ekonomických důvodů, jít pasivnímu divákovi naproti ve sto procentech inscenací. Běžná praxe je, že se herní plán představení sestaví tak, aby v něm byly tři divácké pecky, k nimž se přidá jeden titul vážnějšího charakteru a nějaký „alternativnější“ text. U takového typu dramatu je podstatné, jakým způsobem se uchopí. I neobvyklé texty můžou být zpracovány divácky zajímavě a podnětně. Divadlo by přece mělo trošku kultivovat a nutit k zamyšlení.


Foto: Archiv Divadla Tramtarie